SEZNAM.CZ - Příběh nejúspěšnějšího českého internetového podnikatele. Od počátku internetu v ČR, přes Cimrmana a Gripeny, až po Windy.

Další titul mého nového podcastu by mohl být: Jak špatný programátor Ivo Lukačovič založil Seznam, který jako jediný dokázal porážet Google a o neuvěřitelné historce, která zabránila krachu Seznamu.

Hned na úvod

Seznam dlouho dokázal porážet Google v jeho nejsilnější disciplíně: ve vyhledávání.

Jednalo se o raritu, která neměla v rámci demokratických zemí obdoby. Jediné další vyhledávače, kterým se to podařilo, byly čínské a ruské.

Buďme rádi, že byl Seznam tak silným protivníkem Googlu, protože mnoho odborníků říká, že právě díky silné konkurenci mezi Googlem a Seznamem, společnost Google implementovala různá inovativní řešení na náš trh dříve, než by to udělala, kdyby tu žádná velká konkurence nebyla.

Přeci jen, z pohledu Googlu jsme miniaturní trh.

Jak se to tedy podařilo?

Tady je životní příběh Ivo Lukačoviče.

Zakladatel Seznamu Ivo Lukačovič se narodil v Praze v roce 1974.

Mladý Ivo Lukačovič toužil stát se konstruktérem. Doma měl na to vyhraněný svůj vlastní stůl.

"Byl jsem introvert, neměl jsem žádné kamarády, seděl jsem za stolem a furt jsem něco kreslil."

Tak na dětství vzpomíná zakladatel Seznamu.

A co že si tam kreslil?

Už jako desetiletý se rozhodl nechat si patentovat nápad na malý přístroj, tedy konzoli, na které by lidé mohli hrát hry.

Bohužel nepochodil, protože jeho žádost na úřadě odmítli s vysvětlením, že patentovat lze pouze technické řešení a nikoliv nakreslený nápad.

Ivo byl smutný a Pár let na to společnost Nintendo přišla s Gameboyem, úplně přesným přístrojem, který si Lukačovič doma nakreslil.

Spolu s bratrem měli doma počítač, jenže jsme v době, kdy dostat se k různým hrám a programům na PC nebylo jednoduché. Vznikaly různé kluby, kde si jejich členové, ne úplně legálně vyměňovali a vypalovali různé programy a hry.

Jenže v té době o takových spolcích malý Ivo nevěděl, a tak aby si mohl na svém počítači něco zahrát, rozhodl se, že se naučí programovat a hry si sám vytvoří.

A tak se taky stalo.

Geniální dítě?

Podle známek ze základní školy by to do něj učitelé určitě neřekli, jeho známky byly průměrné. To přičítá právě své lenosti. O té se dozvíte více v podcastu.

Přeskočíme do doby, kdy měl za sebou střední průmyslovou školu, po které se chtěl stát leteckým konstruktérem.

A tak nastoupil na ČVUT, kde se za 7 let studia dostal jen do 4. ročníku., než ho ze školy vyhodili.

To ale předbíhám.

Z počátku nastoupil na strojní fakultu.

Jediný předmět, který ho zde bavil, byly počítače. Jednoho dne dostali za úkol napsat jakýkoliv krátký program a Lukačovič upřímně říká, že se očekávalo, že hodně z nich ho někde opíše, jen aby předmětem prošli.

Jenže programování ho tak nadchlo, že vytvořil program, který dokázal převést nákres do 3D podoby a dokonce s ním šlo i otáčet.

Učitelka mu řekla, že je ho na strojní fakultě škoda, a že by měl raději jít na elektro fakultu.

Mělo to ale háček, přestupy z fakulty na druhou fakulty skončili chvíli před tím, než si podal žádost.

Rozhodl se jít štěstí naproti, vzal onen program, nahrál ho na disketu a poslal ho v dopisní obálce rektorovy.

K jeho překvapení mu za několik dní rektor osobně zavolal a sdělil mu, že je přijat.

Tady je první ponaučení- lehce se nevzdávat.

Stačilo, kdyby to ani nezkusil a Seznam by více než pravděpodobně nikdy nevznikl.

Studium na této fakultě bylo pro Lukačoviče daleko zábavnější i když některé předměty absolvoval až na třetí pokus.

Tady se poprvé seznámil s internetem.

V této době byl internet dostupný víceméně pouze pro akademické prostředí, ale pomalu a jistě se začínal dostávat i do domácností.

V červnu 1995 založil a naprogramoval fanouškovskou stránku Járy Cimrmana.

Lukačovič byl nadšený, když mohl pozorovat, jak se mu na webu objevují noví uživatelé. Někdy jich bylo dokonce i 5 denně. 

Později se k němu přidali další lidé, kteří na tyto stránky přispívali obsahem.

Paradoxně, i když byl Jára Cimrman průkopník, jeho autoři z tohoto průkopnického webu nadšeni nebyli. Původně ani netušili, že nějaké internetové stránky existují a už vůbec neměli ponětí, že na nich funguje fanklub českého génia.

Jenže v rámci propagace internetu pozval poskytovatel internetových připojení pány Svěráka a Smoljaka na tiskovou konferenci, která se konala půl roku po zahájení provozu těchto stránek.

Na ní chtěl propagovat internet a jako příklad pronesl, že se Jára Cimrman zasloužil o vznik internetu. Svěrák i Smoljak byli překvapení, a když se o existenci fanouškovských stránek dozvěděli, nadšení nebyli. Naopak kontaktovali Lukačoviče a ten na tento web musel umístit následující text:

"Nechť je tato stránka považována za neoficiální diskusi na téma Cimrman. Cimrman je postava autorské dvojice Svěrák & Smoljak. Oba dva si existenci této stránky nepřejí."


A věřte, že tady šílený příběh Seznamu teprve začíná, hned po této události plánoval Lukačovič udělat vlastní web podobný amerických portálům. Za vzor si vzal hlavně Yahoo.

Rozhodl se, že udělá první český vyhledávač. Jenže jeho programátorské schopnosti na to moc nestačili, takže jak sám říká, bylo to hodně splácané. Lukačovič sám programoval základní kostru webu, ale na složitější programování už měl zaměstnance/ spolužáky.

A tak jako jediný zakladatel založil Seznam v roce 1996.
Návštěvnost byla zhruba 1000 lidí denně.

V té době Ivo Lukačovič bydlel s rodiči a na tvorbě Seznamu pracoval stále. A pokud jste zažili vytáčené připojení k internetu, určitě si pamatujete jeho zvuk. Ten často budil jeho otce ze spaní.

Takto v roce 1996 Ivo Lukačovič popisoval svůj web:

"Nepočítám však s tím, že by reklama měla být hlavním zdrojem mých příjmů. Spíš doufám, že díky Seznamu, který naznačuje, co dovedu, získám zakázky na tvorbu webových stránek."

Udělal také propagaci:

"Předem se omlouvám za off-topic (velice rád bych vás pozval na návštěvu Seznamu těch nejlepších WWW stránek u nás."

Stálo v mailech, které rozesílal.

Postupem času se ze Seznamu, který sloužil, jako katalog webových stránek stal jejich vyhledávač.

Konec tisíciletí a Seznam rapidně roste, chybí mu ale peníze a Lukačovič přemýšlí kde sehnat peníze.

Začal se zajímat o rizikový kapitál, který v České republice nikdo neposkytoval. Zato v Americe v době kdy byla internetová bublina na vrcholu, byl tento způsob financování běžný.

Seznam změnil svoji právní formu a stala se z něj akciová společnost, a právě v této době, chvíli před splasknutím Dotcom bubliny vstoupila do Seznamu švédská investiční skupina Spray venture, která od něj odkoupila 30% podíl za 2 miliony dolarů, což bylo zhruba 75 milionů korun.

Lukačovič okomentoval tento deal jako velmi výhodný a také neobvyklí. Jak se mu toho podařilo dosáhnout? To se dozvíte v podcastu.

Nicméně tehdejší zkušenost s rizikovým kapitálem označuje spíše jako špatnou, zejména protože věřil, že švédská společnost bude chtít budovat velké evropské vyhledávače, nebo alespoň jeden do podoby, kterou měli v Americe. Jenže se podle něj ukázalo, že ona investiční společnost, která skupovala různé vyhledávače po celém evropském trhu, měla v plánu vstoupit na burzu a tam své podíly prodat.

Lukačovič prasknutí bubliny předpovídal, i když neměl ekonomické vzdělání, stačilo mu prý do Excelu dát ceny akcií a zisky firem. Výsledek předpovídal krach.

Seznam dokonce vydal prohlášení, ve kterém před tímto pádem varoval, jenže se vyskytl velký problém.

Smlouva s investorem byla podepsaná, peníze za 30% podíl měli přijít na účet až v létě a právě mezi tím bublina splaskla.

Švédi peníze neposlali a na soudní cestu nebyl čas ani peníze.

Seznam, který s investicí počítal, masivně investoval do růstu a najednou byl bez peněz.

Neměl na placení faktur a krach společnost byl velmi blízko.

Myslím, že hodně lidí o tom nemělo ani tušení. To je jeden z důvodů proč dělám tento podcast, aby ukázal, že i úspěšné firmy čelily problémům, které se někdy jevily jako neřešitelné a abych vám také řekl, jak se z nich dostaly.

Takže jak se podařilo Seznamu přežít?

Díky Gripenům.

Říkáte si to jako vážně?

Ano, zcela vážně.

Celý příběh o záchraně společnosti, který má zápletku amerického thrilleru si můžete poslechnout v podcastu.

Určitě nebudete litovat.